Petra ŠimkováVětšina lidí touží po úspěchu. Po svém vlastním úspěchu, ať už má jakoukoliv podobu. Přesto ale mnoho lidí úspěchu nedosáhne. Jak je to možné?
Odpovědí na tuto otázku existuje celá řada. Dovolte mi dnes sdílet s vámi jednu z odpovědí, kterou jsem našla v knize Nastavení mysli od Carol Dweckové.
Celá kniha se zabývá způsobem myšlení – myslí, kterou všichni používáme a zatímco někteří jí dokážou využít ve svůj prospěch, mnoha lidem překáží a brzdí je na cestě vpřed.
Carol Dwecková pojmenovává dva typy nastavení mysli, které souvisejí s naším růstem či stagnací a potažmo s úspěchem či prohrou. Jedná se o tzv. fixní a růstové nastavení mysli.
Fixní nastavení mysli
Lidé s fixním nastavením mysli věří tomu, že talent je od přírody daný a inteligence neměnná. Znamená to, že pokud se narodí lidé s určitým talentem či IQ, jednou provždy ho mají nebo nemají a ani jedno se v průběhu života nedá nijak měnit. Mají-li lidé fixní nastavení mysli, obvykle spoléhají na svůj talent či inteligenci a vědí, že je mají kdykoliv k dispozici, aniž by tomu věnovali jakoukoliv energii navíc. Tito lidé věří, že pokud se jim něco podaří, znamená to úspěch, pokud ne, prohrávají. Obvykle neznají nic mezi tím. Lidé s fixním nastavením mysli často v životě tráví čas tím, že si dokazují svou „sílu“. Porovnávají se s okolím a cokoliv ve svém životě udělají, má za cíl dokázat si sobě a často i svému, že oni jsou ti talentovaní, inteligentní apod. Úspěch druhých lidí pro ně znamená pocit ohrožení.
Výzkumy zároveň ukazují, že lidé s fixním nastavením mysli se bojí výzev a neradi riskují.
Pokud mají před sebou nějakou neznámou činnost, na jejímž konci nevidí jistý pozitivní výsledek, raději se do takové činnosti vůbec nepouštějí. Mají obavu z potenciálního neúspěchu a snížení vnímání vlastní hodnoty.
Růstové nastavení mysli
Na druhé straně existují lidé s tzv. růstovým nastavením mysli. Tito lidé věří, že se všechno dá naučit. Naučit se dá i to, co člověku z počátku jde ztuha. Věří, že inteligence a talent jsou proměnlivé veličiny, které se díky učení mění. Lidé s růstovým nastavením mysli se soustředí na učení, na proces, který vede k výsledku. Mají radost, že se na cestě k výsledku něco nového naučili. Vědí, že pilnou prací a tréninkem se lze naučit téměř vše. Konkrétní příklady podrobně popisuje kniha Nastavení mysli.
Lidé s růstovým nastavením mysli naopak výzvy vyhledávají. Výzva pro ně znamená příležitost se něco nového naučit a být zase o krok dál než dříve. Slovo výhra nebo prohra neznají. Pokud se jim něco v jejich životech nepodaří, jako prohru a zklamání neúspěch nevidí. Naopak. Vytěží z dané situace maximum: co nového se naučili a co mohou příště udělat jinak, aby uspěli.
Pokud srovnáme fixní a růstové nastavení mysli, je zřejmé, že pokud chceme v životě něčeho dosáhnout, měli bychom se soustředit na proces učení, nikoliv na výsledek jako takový. Jinými slovy mít růstové nastavení mysli.
Jak na zpětnou vazbu?
Jako lektora/trenéra/kouče a zároveň maminky dvou dětí mne zaujaly kapitoly týkající se poskytování zpětné vazby zaměstnancům a chválení dětí.
Zpětná vazba, kterou manažeři poskytují svým zaměstnancům, by měla být zaměřená nikoliv na výsledek ale na proces či cestu, která k výsledku vedla. V praxi to znamená, že se zpětná vazba týká např. úsilí, které zaměstnanec vynaložil, překonávání překážek, zvládnutí počátečních obav atp. V podstatě jde o to, zamyslet se nad tím, co chceme, aby se u lidí opakovalo. Je jasné, že chceme, aby se opakovaly skvělé výsledky, nakonec dnešní doba se na ně primárně soustředí.
Ovšem důležitější je, aby se opakovalo úsilí, které lidé vkládají do činností, způsob myšlení, které vede k řešení problémů, zvládání a překonávání složitých situací apod. Výsledky totiž přijdou ruku v ruce s úsilím a energií, kterou vložíme do jejich získávání.
Soustředí-li se zpětná vazba pouze na výsledek, je velmi pravděpodobné, že v budoucnu se zaměstnanec bude „bát“ nové výzvy a raději udělá jen to, co je nutné a nepřidá žádné úsilí navíc. Nebo raději najde řadu důvodů, proč to nemá smysl dělat. Co kdyby to totiž nevyšlo…
Chválíme děti
Velmi zajímavá je kapitola týkající se chválení dětí. V dnešní době se totiž klade důraz na to, aby se děti chválily a získávaly sebevědomí, více si věřily. Jenomže pochvaly typu: „Ty jsi ten úkol udělal tak rychle… to je tím, že jsi chytrý.“, „Krásně jsi zahrál na koncertě, jsi velmi talentovaný.“ jsou kontraproduktivní. Jsou typické pro fixní nastavení mysli.
Jde o to, že jako rodiče v těchto a jiných podobných případech poukazujeme na inteligenci, talent apod. Pokud bychom chválili tímto způsobem, velmi pravděpodobně se v budoucnu stane, že až se naše děti ocitnou před náročným úkolem či výzvou, kde si nebudou jisti pozitivním výsledkem, vzdají to dříve, než se do něj pustí. Obava z neúspěchu je paralyzuje a z dlouhodobého hlediska povede ke stagnaci a případně i frustraci.
Jak tedy chválit naše děti, abychom je učili růstovému nastavení mysli?
Své pochvaly zaměřujte vždy na úsilí, které k výsledku vedlo. Jako příklad vám mohu dát situaci z naší rodiny. Se synem jsme se učili na test z vlastivědy. Přípravě jsme se po malých částech věnovali několik dní, aby si vše zažil a věděl, že se na svou hlavu může při písemce spolehnout. Z testu přinesl jedničku. Jako matka, která byla vychovávána ve fixně myslící rodině, jsem nejdříve měla tendenci pochválit jedničku. Jenomže pak mi blesklo hlavou: „Pochval proces učení, přece chceš, aby se takto učil i dál, jedničky pak přijdou samy…“.
Pochválila jsem ho tedy takto: „Kubíku, mám obrovskou radost, že máš jedničku. Vidíš, jak je důležité věnovat čas učení. Jedničku jsi dostal proto, že ses takto učil.“ Jedničku totiž nedostal proto, že je chytrý. Dostal jí proto, že se učil. A to je klíčové na celém růstovém nastavení mysli.
A když náhodou přinese jeden z našich synů horší známku, nevěnuji ji mnoho pozornosti. Soustředím se na to, co může udělat pro to, aby jí příště již neměl. To znamená, že se soustředím na cestu, která vede k cíli. Ze své zkušeností vím, že tento princip skvěle funguje a vede ke kýženému cíli. Kniha Nastavení mysli vám tuto problematiku představí mnohem hlouběji a v širších souvislostech. Mimochodem, najdete tam i kapitolu věnovanou vztahům mezi partnery. Je také velmi poučná :-).
Nastavení mysli jde změnit
Pokud jste dočetli až sem, možná už přemýšlíte, jaké nastavení mysli používáte vy. Máte-li fixní, možná vám čas od času brání pustit se do něčeho nového a „zariskovat“. Mám pro vás dobrou zprávu: nastavení mysli se měnit dá. Jen to trochu bolí a stojí námahu. Měnit zažité způsoby totiž není zpočátku vůbec jednoduché. Pokud si ale uděláte plán a vytrváte, můžete jenom získat. O tom už vás ale přesvědčí kniha Nastavení mysli a ukáže vám, jak na to.
