Petra ŠimkováČlánek najdete jako podcast, pokud raději posloucháte. Pokud ne, čtěte dál.
V mém životě se mi několikrát stalo, že jsem něco začala, a nedokončila. Stalo se vám to také? Věřím, že to potkalo více či méně krát každého z nás. Lze něco udělat, aby se člověk nevzdával předčasně?
Pravda, asi zbytečná otázka ?. Vždycky lze něco udělat.
Lze se na tento okamžik připravit. S oblibou na svých seminářích říkám, že v přípravě je základ a zde to platí jakbysmet.
Jak se můžeme připravit na to, že budeme mít na své cestě někdy nutkání přestat?
Vzpomínám si na své běžecké začátky. Před pár lety jsem si po dlouhém hledání vhodného sportu a pohybu vybrala běh. Nějak jsem si myslela, že to půjde lehce a samo. Vždyť běh je přece jeden z nejpřirozenějších lidských pohybů. Na druhé straně jsem neměla k běhu od základní školy zas tak vřelý vztah, ale byla jsem připravená si běh zamilovat. Při procházkách jsem často vídávala běžce i běžkyně a říkávala jsem si, že přeci nemůže být tak složité uběhnout několik kilometrů.
Až posléze jsem si uvědomila, jak jsem se mýlila. Láska se nedostavovala tak rychle a vůbec nešlo běhat lehce a samo. Ale to bych nebyla já, abych se hned na začátku vzdala ?. V jedné knize o běhání jsem se dočetla, že horší než napoprvé to už nikdy nebude. Uvěřila jsem a běhala dál. Dobře jsem udělala. Tak strašné jako poprvé už to opravdu nikdy nebylo.
Na začátku byly mé pokroky docela velké, ale…
Jenže po asi dvou měsících pravidelného běhání třikrát až čtyřikrát týdně jsem zjistila, že se vůbec nelepším. Někdy jsem dokonce měla pocit, že se můj výkon zhoršuje. Pravdou je, že v té době jsem měla práce až nad hlavu, vedla jsem semináře o sto šest a vracela se domů často pozdě a unavená. Nebylo tedy divu, že jsem neměla moc energie. Dokonce se mi stávalo, že jsem jeden týden neuběhla ani to, co týden předtím.
Začala mě popadat panika a napadaly mě myšlenky typu: „Mám to vůbec zapotřebí?“, „Makám jak divá a nic, asi na to nemám, přestanu.“ Začalo hrozit, že běhání pověsím na hřebík.
Začala jsem hledat informace, jestli je tento stav normální a také o tom mluvila s jinými lidmi. Zjistila jsem, že tento stav je běžný, důležité je vydržet.
Pak jsem si vzpomněla na průběh procesu změny, který učívám na svých seminářích, a uvědomila si, že jsem se ocitla v tzv. „slzavém údolí“. Po úvodní euforii toto údolí potká dříve nebo později každého, který se rozhodl k něčemu novému nebo změně. Pokud o takovém údolí člověk ví, existuje zde šance, že se z něj dostane a po určitém čase začne zaznamenávat pokrok.
Jak ale slzavé údolí vydržet a vyškrábat se z něj?
Vymyslela jsem tedy pro sebe jednoduchý plán: neorientovat se na výkon ale pouze na jednu jedinou věc, a to obout třikrát až čtyřikrát týdně tenisky a jít uběhnout alespoň kilometr. Plán celkem jednoduchý, abych ho mohla dodržet.
Někdy opravdu není užitečné si stanovovat vysoké cíle ale naopak hodně nízké, aby byly snadné k dosažení. Nižší cíl člověk daleko snáze dosáhne a každé jeho zvládnutí ho motivuje pokračovat. Po čase ho může zvýšit a takto jít dál a dál.
Po snížení svého cíle a oproštění se orientace na výkon jsem věřila jsem, že zbytek se dostaví sám.
Světě, div se, dostavil. Po zhruba třech týdnech se vše zlomilo a já zase cítila, že se zlepšuji. Pomaloučku, polehoučku, ale zlepšuji. Mírné pokroky mi přinášely radost a motivovaly mě běhat dál.
Když se situace nevyvíjí podle našich představ
Tato zkušenost mi znovu připomněla, jak je jednoduché vzdát se, když se věci nevyvíjejí podle našich představ. Na začátku své cesty, ať se člověk rozhodl k čemukoliv, se zdá řada věcí jednoduchá, ale většinou následuje pád – cesta do slzavého údolí. Nevyhnutelná součást každého vývoje. A přitom údolí je neuvěřitelně důležité pro naší vnitřní sílu a měli bychom být za něj de facto rádi. Na dně se totiž zocelujeme, získáváme nové znalosti a dovednosti, díky nimž pak rosteme, zlepšujeme se a stáváme se silnějšími.
A proto vězte, že až se octnete v slzavém údolí, jste na správné cestě. Z údolí existuje cesta vzhůru a je jen otázka času, jak dlouho v něm pobudete. Jedno je jisté, čas strávený v údolí vám přinese spoustu poznání, které postupně zúročíte a tím se ze dna odrazíte.
Štěstí přeje připraveným aneb V PŘÍPRAVĚ JE ZÁKLAD!
