[Podcast #3] Jak se motivovat? 5 tipů, jak na to

Jak se motivovat a vydržet na cestě za svým cílem a snem,
který je v nedohlednu, nebo nebude mít ve vašem životě nikdy konec?
Díl první

Ve třetí epizodě se podíváme na motivaci setrvat na dlouhé cestě za vaším cílem nebo snem.

Můžete si jí buď poslechnout,

nebo přečíst, pokud je to pro vás příjemnější.

Disciplína

Slovo, které ve většině z nás evokuje vojnu, teror a trest. A přitom je v ní schovaná radost z úspěchu a pocit z dobře vykonané práce. Neříkejme jí disciplína, resp. vůbec o ní nemluvme. Podívejme se spíše na to, jak se motivovat a průběžně nakopávat na cestě, na kterou jste se vydali.

Je jedno, jestli jste začali cvičit, běhat, hubnout, podnikat, měnit své myšlení na pozitivní, pravidelně číst atp. Všechny tyto činnosti mají jedno společné, a tím je motivace. Motivace nejen začít, ale hlavně VYDRŽET.

Mám pro vás prvních pět tipů, jak vydržet u svého nadšení, dosáhnout svého vysněného cíle, plnit si své sny a mít z toho všeho radost. Inspirovala jsem se u Leo Babauty, od kterého jsem přečetla pár skvělých knížek, které pomáhají zjednodušovat život v dnešním přetechnizovaném světě a právě tipy z jeho knih používám ke zjednodušování svého života i práce.

Zajímají vás jednotlivé tipy? Pojďme se podívat na první z nich

Tip #1 – Zaznamenávejte si svůj posun/pokrok

Veďte si jednoduché záznamy o tom, jak se vám daří naplňovat vaše cíle, co jste za daný den udělali nebo zda jste to vůbec udělali. V praxi to znamená například odškrtnout si, že jsem odcvičila deset sedů-lehů, ušla dva kilometry, přečetla dvě stránky knihy. Můžete si vytvořit jednoduchou tabulku, ve které si budete odškrtávat, jaký krok jste na své cestě udělali.

Po čase při pohledu zpět uvidíte, co všechno máte za sebou. Po dvou třech týdnech najednou zjistíme, kam až jste došli, co vše jste dokázali. Ideální ještě je, pokud si svou tabulku umístíte viditelně např. na ledničku, vedle počítače či jiné na frekventované místo, které vám bude váš pokrok stále připomínat.

Záznamy

Já si konkrétně vedu záznamy o tom, jak se mi daří běhat. Před několika lety jsem po dlouhém odkládání a rozhodování začala. Z ničeho nic, ze dne na den, bez nějaké velké přípravy a informací. Sleduji svůj pokrok pomocí aplikace, která uchovává záznamy za mne. Čas od času se dívám, jaké pokroky dělám. Vidím, jak často běhám, jakou vzdálenost a za jaký čas jsem uběhla, jak se lepším a jak se mi obecně v běhání daří.

Záznamů mám čím dál tím víc a musím říci, že zpětný pohled na tu spoustu dnů, týdnů, uběhnutých kilometrů a spálených kalorií mi dodává sílu pokračovat.

Jestli jste tento tip ještě nevyzkoušeli a chtěli byste, rozmyslete si formu, ve které si povedete záznamy. Klíčové je, aby zaznamenávání bylo JEDNODUCHÉnezabíralo vám moc času, protože jinak nebude funkční.

Tip #2 – Držte se zpátky, netlačte na pilu

Na začátku si často lidé myslí, že zvládnou všechno. Cítí v sobě spoustu motivace a energie, že můžou skály lámat. Nikdy, prosím, nedovolte sami sobě se o to všechno pokoušet. Udělejte maximálně padesát procent toho, čeho si myslíte, že jste schopni.

Nepřeceňujte své síly.

Poté, co např. uběhnete svůj první kilometr, podívejte se zpětně na svůj trénink a vyhodnoťte, zda příště například zkusíte uběhnout o dvě stě metrů více. Takto si udržíte energii, která vás bude motivovat postupovat vpřed.

Když jsem začala běhat, měla jsem v sobě hodně chuti a motivace. Věděla jsem, že když má sestra, která nikdy žádný sport nedělala, běhá pravidelně svých pět kilometrů, musím to zvládnout taky. Myslela jsem si, že na tom fyzicky lépe, než byla ona.

A tak jsem vyběhla. Po chvíli mě začalo píchat v boku a po asi dvě stě metrech jsem skoro vypustila duši. V tu chvíli mě popadl pocit, že jsem neschopná a že opravdu běhání není pro mě. Pak jsem se ale probrala a vnitřně jsem si nafackovala. Nemůžu přece uběhnout víc, když mám fyzičku na bodu mrazu. Půjdu na to pěkně pomaloučku, polehoučku, ono se to podá.

Pohled zpět

Při pohledu zpětně musím říct, že se mi dařilo dělat pokroky v okamžiku, když jsem přestala myslet na svých prvních uběhnutých pět kilometrů. Teprve tehdy se mi začalo dařit. Přestala jsem tlačit na pilu, přestala jsem spěchat a hle, fungovalo to. Pokroky se dostavovaly.

Pokud na svůj cíl spěcháte, je velmi pravděpodobné, že ho nedosáhnete. Jestli trpělivost přináší růže, tak zde to platí dvojnásob. Zatímco dosažení samotného cíle je chvilková záležitost, cesta k němu trvá dlouho. Někdy týdny, měsíce, někdy i roky. Proto je nesmírně důležité zaměřit se na cestu, která má být příjemná. Zkuste to a uvidíte.

Tip #3 – Najděte si on-line/off-line skupinu lidí, která vás podpoří v motivaci a přidejte se k ní

Svět okolo vás je plný lidí, kteří se druží v různých skupinách, spolcích, kroužcích. Lidé v nich sdílejí své problémy, úspěchy, neúspěchy, hledají inspiraci a pomáhají si navzájem.

Pokud nemáte čas nebo možnost družit se v takové skupině fyzicky, můžete využít on-line svět. Tam je takových skupin obrovské množství. Navíc se můžete družit i v zahraničních skupinách a ještě si zdokonalovat jazyk. Například Facebook je plný takových skupin. Existují v něm skupiny snad na všechno.

Princip toho tipu tkví v tom, že ve více lidech se to lépe táhne a pocit, že ostatní mají stejné trampoty jako vy, vás uklidní.

Osobně jsem členem několika facebookových skupin, ve kterých hledám inspiraci ke svému podnikání, rozvoji i běhání. Dokonce se družím i ve skupině nadšenců pečení domácího kváskového chleba. Ve skupinách si vyměňujeme informace, zkušenosti, dáváme si různé tipy, hledám v nich odpovědi na své otázky a zároveň svými reakcemi pomáhám druhým.

Sdílení

Princip vzájemného sdílení zkušeností a inspirace zde funguje velmi dobře. Všichni jsme na jedné lodi a zpětná vazba, kterou můžete ze všech možných stran získat, je k nezaplacení. Znám řadu lidí, kteří se díky těmto skupinám stali v reálu přátelé.

Ještě se nedružíte, začněte. Sdružování vám dodá motivaci, povzbudí vás, ve skupině najdete inspiraci a chuť začít nebo pokračovat. Také družení se dokáže člověka pořádně nakopnout.

Tip #4 – Umístěte na viditelné místo obrázek svého cíle, abyste ho měli často na očích

Když něco často vidíte, drží se vás to jako klíště. Znám lidi, kteří si vyvěšují na ledničku svou fotku z doby, kdy byli ještě hubení. Být štíhlý nebo alespoň zhubnout, je jejich cíl a každý pohled na takovou fotku jim umožňuje soustředit se na cíl a určuje jejich chování a konání.

Nikdy by mě nenapadlo, jakou moc takový obrázek má. Když jsem se v minulosti dozvěděla, že to pomáhá na cestě za svým cílem, myslela jsem si: „co to je za blbost, přece nebudu mít na svém stole obrázek něčeho, čeho chci dosáhnout. Stačí, když to mám v hlavě,“ ozvalo se mé přesvědčení z dob, kdy se o tomto ještě nemluvilo.

Slýchávala jsem to z různých stran, a tak mě napadlo, že na tom třeba něco bude. Vyzkoušela jsem to a umístila jsem si na pracovní stůl knihu Podnikání z pláže, která mi neustále připomíná, že se chci věnovat psaní článků, e-booků a převádět část své práce do internetového světa. To je jedním z mých profesních i životních cílů, kterého chci během následujících let dosáhnout. Umístila jsem si jí na stůl zhruba před dvěma lety a mám jí na stole pořád.

Pořád na očích

V obýváku na křesle, na kterém sedávám, mám zase knihu od odborníka na běhání. Nejen, že z ní čerpám rady a inspiraci, ale hlavně mi připomíná mé rozhodnutí běhat. K tomu se ještě přidávají moje oblíbené adidasky, které mě pozdraví vždy, když se odněkud vracím domů.

Pokud chcete něčeho dosáhnout, měli byste mít svůj cíl před očima co nejčastěji. Díky tomu, že se vám bude pořád připomínat, na něj nezapomenete. Bude vás nepřímo hnát vpřed.

Jestli takový obrázek před sebou ještě nemáte, je nejvyšší čas to udělat. Najděte si ho na internetu a vytiskněte si ho. Nebo si ho nakreslete, vytvořte si z obrázků koláž… Je vcelku jedno, jak bude obrázek vypadat. Důležité je ho mít.

Tip #5 – Najděte si pro svůj cíl parťáka

Jak se říká: „Ve dvou se to lépe táhne“, a tak, pokud vám to vyhovuje, najděte si parťáka, se kterým se můžete navzájem podporovat jíst zdravě, cvičit, řídit svůj finanční rozpočet. Může to být kamarád/ka, manžel/ka, soused/ka, zkrátka kdokoliv, kdo má podobný cíl.

Pomůže vám získávat zas a znova motivaci, pokud o ní budete přicházet. Pomůže vám v nesnázích, když se v nich ocitnete nebo můžete pomoci vy jemu.

Přiznám se, že parťáka na běhání většinou nemám. Vyhovuje mi, že si své tempo určuji sama a také mohu za běhu přemýšlet. Zjistila jsem ale, že mi vnitřně pomáhá, když potkávám jiné běžce. Potkávám starší pány i ženy, ale i běžící maminky s kočárky. Pocit, že v tom nejsem sama, mě posiluje.

Parťák pomůže

Někdy zlanařím děti, které mě se svými koloběžkami doprovází a trénink mi tak rychleji ubíhá. Někdy se mnou dokonce i běží a já mám radost, že pěstují i svou fyzičku. Navíc se od nich během takto společně stráveného času dozvím spoustu věcí, což napomáhá naší komunikaci a důvěře.

Navíc někdy mladší syn prohlásí: „Mami, jdeš běhat? Šel bych s Tebou.“ A v ten moment, i když se mi před tím vůbec nechtělo, vím, že se mi běhat chce a těším se na to.

Najděte si parťáka, třeba i virtuálního a podporujte se. Energie, kterou do podpory druhého vložíte, se vám vrátí v mnohem větší míře zpět.

Teď už znáte prvních pět tipů, jak si udržet motivaci. Kdybyste využili jen jeden z nich, měl dnešní podcast smysl.

V příští epizodě se seznámíte s dalšími pěti.

Pokud vás zajímá více z osobnostního či profesního rozvoje, přijměte pozvání na můj web petrasimkova.cz. Najdete tam blog, e-knihy, MP3 nahrávky – a to vše pro vaši vnitřní pohodu a klid 😊

Mou radostí a vášní je motivovat lidi ke změnám v jejich životě, učit je techniky, jak žádoucích změn dosáhnout a předávat jim vyzkoušené návody, které je dovednou k cíli. Jsem autorkou e-booku Za vším hledej sebe >> a dalších e-booků v oblasti rozvoje osobnosti >> Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů