Jaká odměna skutečně nakopne, abychom zvedli zadek?

Je vám toto povědomé?

  • Máte chuť na něco dobrého, ale přitom víte, že jste na nejlepší cestě hubnout…
  • Nechce se nám jít ven sportovat, protože jste moc unavení…
  • Nemáte sílu pracovat na svém soukromém projektu, protože kolem jsou tzv. důležitější věci na práci…

Jestli vás to uklidní, je celkem běžné, že poté, co se vydáme na novou cestu, zjistíme, že není jednoduché pokračovat a že nás to stojí více sílyenergie, než jsem si na začátku představovali.

Poslední dobou zde sdílím tipy, které pomáhají udržet si vnitřní motivaci. Je jich celá řada a dnes se podíváme na desátý tip (minulé tipy najdete všechny pohromadě TADY>>>).

Tip #10 – Často se odměňujte

Minule jsme porcovali mamuta, rozumějte „krájeli“ jsme svůj velký cíl/sen/úkol na malá, stravitelná sousta. Steak také nesníte najednou, ale pěkně si ho rozkrájíte na kousky.

Představte si, že máte rozkrájeno a snědeno. Došli jste tam, kam jste chtěli, dosáhli svého cíle nebo aspoň jeho části. Jak byste se chtěli za své úsilí odměnit?

Jeden z fíglů, jak cíle dosáhnout, je vymyslet, čím se za jeho dosažení odměníte.

Odměna vás musí motivovat. Musí vás opravdu táhnout k cíli. A pokud bude svázána s emocemi, samozřejmě s pozitivními, potáhne vás k cíli ještě víc. Odměna musí vzbudit emoce proto, že emoce vždy vítězí nad rozumem a ve finále většinou rozhodují. Emoce jsou takový náš kompas, který nám ukazuje, jak se cítíme. A pokud si myslíte, že jste ten nejracionálnější člověk pod sluncem, zklamu vás, i u vás emoce vyhrávají.

Třeba si představte, že jste se rozhodli chodit pravidelně cvičit. A dnes se vám prostě nechce… jste unavení, potřebujete ještě něco udělat do práce… najdete si několik důvodů, proč zrovna dnes nemůžete jít. A právě v těchto důvodech, které jsou často výmluvy, jsou schovány emoce.

Rozumu je jasné, že je potřeba jít cvičit, vždyť jste se rozhodli a dnes to máte v plánu. Práci můžete udělat, až se vrátíte, vždyť po cvičení budete mít ještě více energie. Jenže se vám nechce, protože… Je to o něco jasnější?

Promyslete si tedy odměnu za dosažení svého cíle a nejen jeho, ale i za dosažení mini-cíle.

Vymyslete si takovou odměnu, která bude adekvátní velikosti cíle/snu/úkolu.

Asi je nesmysl, abych si koupila okružní jízdu po Karibiku za to, že uběhnu svých prvních deset kilometrů, ale nové běžecké boty bych si koupit mohla, co říkáte? Nebo permanentku do blízkého lesoparku, do kterého se poslední dobou vybírá vstupné?

Pokud držíte dietu a daří se vám shazovat přebytečná kila, můžete si čas od času dopřát čokoládu nebo jinou „zakázanou“ dobrotu. Budete to brát jako odměnu, na kterou se budete těšit.

Jakou odměnu jsem si pro sebe vymyslela já?

Dlouho jsem přemýšlela, jak se odměňovat za každé zavázání tkaniček a vyběhnutí z domu. Nakonec jsem zjistila, že odměnou za každé „vyběhnutí“ ven je mi úžasný pocit, který zažívám po návratu.

Znáte ho taky?

  • Když zrychleně dýcháte, pot vám stéká po čele, tvářích, zádech a všude, kde jen může, pocit, že najednou můžete úplně všechno.
  • Tělo cítí neuvěřitelné množství energie a vy víte, že jste zase překonali sami sebe a udělali pár kroků ke svému cíli.
  • Získáte nadhled ke všem problémům a věcem, které řešíte a taky spoustu odpovědí, které při pohybu tak nějak samy přijdou.

Ano, někdy chodím běhat také proto, abych nalezla řešení a odpovědi k úkolům, které mám před sebou. Ať už vytvářím nový seminář, píšu článek, promýšlím strategie svých činností atp. I to je mi odměnou. Takže mám vlastně odměn za jedno vyběhnutí víc :-).

A jak se odměním za uběhnutí prvních deseti kilometrů?

Boty už mě tolik nelákají, i když je časem budu také potřebovat. Láká mě zažít atmosféru běžeckých závodů coby běžěc-závodník. Závody a soutěže mě nikdy nepřitahovaly. Dokonce čím jsem starší, tím je mám méně ráda. Ale atmosféra, energie, která je běžeckými závody protknutá, to je to, co mě láká A že nevyhraju? VYHRAJU! Vyhraju sama nad sebou! A to je ta NEJVĚTŠÍ VÝHRA V ŽIVOTĚ :-P.

 

Jaké odměny pro sebe a své cesty k cíli máte vymyšlené vy?

Podělte se o ně v komentářích.

 

PS: Tip #11 si můžete přečíst ZDE>>>

Mou radostí a vášní je motivovat lidi ke změnám v jejich životě, učit je techniky, jak žádoucích změn dosáhnout a předávat jim vyzkoušené návody, které je dovednou k cíli. Jsem autorkou e-booku Za vším hledej sebe >> a dalších e-booků v oblasti rozvoje osobnosti >> Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Jitka napsal:

    Přiznám se, že sport jsem do svého režimu zatím nezařadila, jen prostě co nejvíc chodím pěšky. Ale co se snažím dělat každý den ráno, je, že na konci každého sprchování se osprchuji střídavě studenou a teplou vodou. Nechce se mi, nikdy. Když jsem ve sprše a teče na mě příjemně teplá voda, říkám si, proč bych na sebe měla pouštět studenou, když ta teplá je tak příjemná a už jsem umytá, mám nutkání vodu prostě vypnout, vylézt a utřít se. Ale potom si zvědomím ten okamžik, uvědomím si, že to je jen pohodlnost, co se ozývá. a Uvědomím si, jak se mi od té doby, co střídavou sprchu praktikuji, zlepšila pokožka. Vzpomenu si, jak báječně se po takové sprše cítím. A pak s myšlenkou “Teď vykračuji ze své komfortní zóny” na sebe pustím studenou vodu. Jak už to udělám, tak nepřestanu, nejdůležitější je ten jeden jediný moment, jediná vteřina, kdy přepnu kohoutek. A potom už se cítím skvěle. Skvěle po fyzické stránce působením vody a skvěle psychicky, že jsem to zase dokázala, že jsem se překonala, i když se mi ani trochu nechtělo. A tak je to se vším, se sportem, zdravým jídelníčkem, uklízením, učením… Uvědomit si, když se nám něco nechce, uvědomit si, co získáme tím, když se překonáme. A dál nad tím nepřemýšlet a prostě to udělat.

    • Petra Šimková napsal:

      Jitko,
      moc děkuji za komentář. Souhlasím s Vámi, všechno je to o vystupování komfortní zóny.
      At se Vám daří.
      Petra

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů