Petra ŠimkováSnažíme se o vyrovnanost a přemýšlíme o tom, jak si zachovat chladnou hlavu i ve vypjatých situacích. Nikomu neprospívá, když si dělá starosti, rozčiluje se nebo se trápí. Řada lidí těžko zvládá dnešní uspěchaný svět. Svět, který vytváří na každého z nás silnou psychickou zátěž, která nás nenechává klidnými a při dlouhodobém působení je vyčerpávající. Dříve nebo později nám naše tělo a mysl mohou pod tíhou stresu, zloby a starostí dávat najevo, že se cítí unaveně a vyčerpaně.
Ale jak to udělat, aby byl člověk vyrovnaný a cítil se dobře uvnitř i navenek?
Miluji knihy Davida Michieho, zvláště pak sérii Dalajlamova kočka. V jedné z nich (Dalajlamova kočka a umění příst) mne velmi oslovila část, která se týkala vyrovnanosti a vnitřní rovnováhy. Dovolte mi, abych se s vámi o tuto část podělila.
„Jsou na to čtyři nástroje,“ pronesl geše Wangpo a díval se z jednoho na druhého.
„První: nestálost. Nikdy nezapomínejte, že všechno přejde. Jediné, co víte s naprostou jistotou, je to, že ať už je současná situace jakákoliv, dříve nebo později se změní. Pokud je vám mizerně, nevadí. Časem se budete cítit lépe. Víte, že to je pravda. Vždycky to tak bylo, viďte? A je to tak i teď.“
Sam se Serenou přikyvovali.
„Druhý: Jaký smysl má dělat si starosti? Pokud něco můžete změnit k lepšímu, tak to udělejte. A pokud ne, proč byste se kvůli tomu měli trápit? Nechte to být! Každou minutou, kterou trávíte starostmi, přicházíte o šedesát vteřin štěstí. Nedovolte myšlenkám, aby jako zloději kradly vaši spokojenost.
Třetí: nesuďte. Když říkáte – To, co se teď děje, je špatné -, jak často se mýlíte? Ztráta zaměstnání může být přesně tím, co potřebujete, abyste si našli práci, která vás bude víc naplňovat. Konec vztahu může znamenat otevření prostoru možnostem, o kterých jste ani netušili, že existují. Když se to děje, myslíte si, že se děje něco špatného. Později vám třeba dojde, že to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. A tak nesuďte, i když se vám daná situace v daném okamžiku může jevit jako katastrofální. Třeba je to právě naopak.
Čtvrtý: není lotos bez močálu. Překrásný lotosový květ vyrůstá jedině z bahna močálu. Utrpení je jako ten močál. Pokud skrze utrpení dojdeme k větší pokoře, k hlubšímu soucitu s druhými a k větší otevřenosti, pak se dokážeme proměnit a zkrásníme, podobně jako ten lotos.
Samozřejmě“ – geše Wangpo se zvedl z područky a končil svou řeč – „mluvím jenom o tom, co se děje na hladině oceánu, o vichřicích a bouřích, které tu všichni zakoušíme. Ale nikdy nezapomínejte“ – naklonil se nad stůl a pravou rukou se dotkl srdce – „že hluboko uvnitř, pod povrchem, je všechno v pořádku. Mysl je stále průzračná, ničím neomezená a zářivá. Čím více si zvyknete spočívat v těchto místech, tím snadnější pro vás bude vypořádat se s těmi dočasnými, vnějšími záležitostmi.“
Lekce pro život
Když jsem tyto pasáže četla, uvědomila jsem si, že za sebou mám řadu situací, které ve své době vypadaly katastrofálně, špatně, bez východiska. S odstupem času jsem ale zjistila, že pro mne byly lekcemi. Lekcemi, které mne měly naučit zvládat takové situace. A je pravda, že naučily. Dnes, když se něco stane, první, co mne napadne: „Proč se to děje? Co mi má tato situace sdělit?“ Zásadně nesoudím, ba naopak mne napadají myšlenky, jak danou situaci řešit konstruktivně. Za prvé se s takovým přístupem lépe žije a za druhé jsem aktivním řešitelem, což mi umožňuje danou situaci ovlivnit.
A jak jste na tom se svou vyrovnaností a rovnováhou vy?
Pokud jsem vás alespoň trochu inspirovala k zamyšlení, jsem moc ráda.
