Proč se někdy zbytečně rozčilujeme a jak to změnit

Pokud raději posloucháte ⬇️⬇️⬇️

Pokud raději čtete ⬇️⬇️⬇️

Vzpomínám si na seminář na téma emoční inteligence, na kterém mě jeden účastník přesvědčoval, že není možné své emoce řídit. Přesvědčoval mě, že je od přírody vznětlivý a kdyby se pokusil své emoce potlačit, došlo by k jejich uvolnění v jiné situaci a jiným způsobem.  

Jak to vlastně s našimi emocemi je? Lze je řídit? A pokud ano, do jaké míry to má smysl?

Ty jsou totiž nedílnou součástí naší osobnosti. Fungují společně a nerozdílně s naší rozumovou složkou. Rozum a emoce jsou nerozluční partneři. Jeden bez druhého být nemohou, a pokud jeden převládá, utlačuje toho druhého, který se pak nemůže projevit. Ideální je, aby rozum a emoce byly v rovnováze.

Jistě víte, že v komunikaci s druhými (vyjma písemné komunikace) se projevujeme nejen rozumově, ale i emočně. Emoce ukazujeme skrze neverbální komunikaci a také náš hlas. Díky projevovaným emocím druhá strana může číst mezi řádky. Emoce jsou nesmírně důležité proto, aby nám druzí plně porozuměli. Neverbálně sdělovanými signály dáváme najevo, jak to s námi doopravdy je v rovině emocí.

Emoce nám mohou v řadě situací velmi pomoci a na druhé straně také uškodit. Uškodit nám mohou hlavně v případě, když převládnou nad rozumovou složkou.

Pater noster výtahy

Vždycky na seminářích říkám, že emoce a rozum fungují jako pater noster výtahy. Když jeden jede nahoru, druhý stejnou měrou jede dolů a naopak. A právě moment, kdy emoce jedou vzhůru a rozum klesá do hlubin, nás bude zajímat. Zvláště, pokud se jedná o emoce negativní.

Lidé jsou na emocionální projevy druhých citliví, i když si to často ani neuvědomují. Vnímají je podprahově a nechávají se jimi ovlivňovat. Lze takovému ovlivnění zabránit?

Lze. Samozřejmě, že ano. Musíme proto ale něco udělat.

Důležitý krok

Prvním krokem je přiznat si, že se necháváme negativně ovlivnit naším okolím a situacemi, do kterých se dostáváme. Je nutné přijmout zodpovědnost za to, že máme možnost si vybrat, jak na danou situaci budeme reagovat. To, že jsme určitou situaci v danou chvíli nezvládli ještě neznamená, že nejsme schopni reagovat jinak.

Tento krok je obvykle nejtěžší, protože pro řadu lidí je těžké přijmout zmiňovanou odpovědnost. Přiznat si svou neschopnost reagovat jinak, chce kuráž a notnou dávku sebereflexe. Neschopnost ale můžeme obrátit ve schopnost, ovšem pod podmínkou, že budeme sami chtít.

Přijmeme-li fakt, že negativní emoce si vzbuzujeme sami v sobě, můžeme konečně pracovat na tom, čím si je způsobujeme.

Představte si situaci, kterou určitě dobře znáte.

Řídíte auto, spěcháte, široko daleko volno a před vámi jede velmi pomalu auto, které z nějakého důvodu nemůžete předjet. Co se vám začne honit hlavou? Jaká bude vaše reakce?

Pravděpodobně něco ve smyslu: „Co tam dělá?“, „Proč jede jak s hnojem?“ „Proč má auto, když ho neumí řídit? „Proč leze za volant, když neumí řídit?“ atd., atd

Možná vám hlavou problesknou i nějaká sprostá slova ?. Díky těmto reakcím, ať už proběhnou nahlas, či v duchu, začnete být nervózní a netrpěliví. Někdo možná začne troubit nebo nahlas nadávat. Ale protože vám nic jiného nezbývá, pomalu pokračujete dál. Najednou vidíte na silnici překážku, kterou jste předtím přes auto před vámi neviděli. Najednou rozumíte tomu, proč auto před vámi jelo tak pomalu a v duchu se mu možná omluvíte.

S podobnou situací se určitě mnohokrát setkal každý z nás. Pojďme si na ní ukázat, co se v rovině emocí dělo:

Fakta – interpretace – závěry

Auto jelo pomalu – to byl fakt, pozorování, realita. Nic více, nic méně. Samotná realita a fakt v nás žádné emoce neprobudí. To, co začne ovlivňovat náš stav, a to, jak se cítíme, jsou naše interpretace a hodnocení situace. Fakt, že auto jede pomalu začneme hodnotit například tímto způsobem: „Jede pomalu naprosto zbytečně, vždyť nemá sebemenší důvod. Vůbec neumí řídit. Nemá si pořizovat auto, když to neumí.“ Takto bych mohla pokračovat ve výčtu dalších interpretací.

Na uvedených příkladech je vidět, jak člověk může různými způsoby vyhodnotit situaci, kdy auto jede pomalu. K interpretacím přidáme ještě svůj závěr, kdy řidič je „blbec“ a situaci tímto uzavřeme. Jak se pak logicky uvnitř cítíme? Špatně, nálada je na bodu mrazu, jsme nervózní, podráždění, velmi lehce se můžeme dostat do stresu. Pokud si tuto náladu umocníme ještě tím, že jsme v časovém presu a máme obavu, že přijedeme někam pozdě, jak myslíte, že to ovlivní okamžiky, které teprve přijdou?

V naší vzorové situaci se ale objevilo ještě něco dalšího. Auto jelo pomalu, protože mělo překážku v cestě. My jsme ale překážku v cestě přes auto neviděli, a tudíž jsme si tuto situaci vyhodnotili po svém. Kdybychom bývali překážku viděli, určitě bychom na vzniklou situaci reagovali nějak jinak a už zmíněné interpretace by nás s největší pravděpodobností vůbec nenapadly.

Z příkladné situace je zřejmé, že naše interpretace vznikly zcela zbytečně, protože jsme v danou chvíli neměli všechny potřebné informace. Přesto jsme však situaci začali hodnotit. A protože se jednalo o negativní vyhodnocení, způsobovalo nám negativní emoce.

Tento běžný jev se objevuje u lidí velmi často. Ocitnou se v situaci, ve které jim chybí řada informací, přesto ji začnou interpretovat po svém. Ve většině případů se ale interpretace a následné závěry liší od reálného stavu. Takto vzniklé negativní emoce nám navíc ubližují a berou energii.

Co to pro nás znamená?

Dobrovolně sami v sobě vzbuzujeme negativní emoce. U někoho se projeví rozčílením, agresivnějším projevem, někdo je v sobě drží a trápí se jimi. To, že vyhodnocujeme situace po svém nám velmi škodí. Navíc emoce jedou paterem nosterem vzhůru zatímco rozum opačným směrem dolů. Čím výše jsou naše emoce, tím méně nám slouží náš rozum.

Z toho vyplývá, že v našem vlastním zájmu bychom se měli naučit oddělovat fakta od interpretací a závěrů.

Pocity hněvu nevznikají z reality, nýbrž z našeho interpretování situací a jejich závěrů. Hněv, ať už projevený navenek či uvnitř, zabíjí. Zabíjí to dobré v nás, naše vztahy, bere nám radost a nedovoluje nám vidět svět a lidi kolem nás v tom lepším světle.

A tak jsem vás chtěla inspirovat k tomu, aby vždy, když se ocitnete v situaci, která se vám nelíbí, pokuste se popsat, co vidíte a slyšíte. Snažte se popsat fakta. Pokud vám nezapadají do kontextu, pravděpodobně vám ještě nějaké informace chybí. Z toho vyplývá, že nemá smysl se hněvat, není k tomu žádný důvod. Emoce a rozum zůstanou vyrovnané a v klidu v dané situaci můžeme pokračovat dál. Ať už se jedná o cokoliv.

Ne vždycky totiž jsou věci a situace takové, jak na první pohled vypadají!!!