Nemáte se komu svěřit? Svěřte se papíru.

Potřebuji nápady na témata článků, nevím, jak vyřešit složitou situaci, připravuji nový seminář a nevím, co vše do něj zařadit a jak ho sestavit… Podobných situací mne napadá celá řada. Jedno mají společné, a tím je řešení, nápad, inspirace.

Jak si pomoci při hledání řešení, nápadu, jak zařídit, aby mne políbila múza?

S pocitem, nebo dokonce přesvědčením, že nejsem kreativní to lze velmi těžko. A přece to jde a není to vůbec těžké.

Před lety jsem četla jednu knihu Dr. Wayna Dyera. Autor v ní psal o své kreativitě a o tom, že vůbec neměl ponětí o tom, že by mohl být tak tvořivý. K rozvoji jeho tvořivosti ho přivedla kniha Umělcova cesta od Julie Cameronové. Natolik mne popis této knihy zaujal, že jsem se rozhodla si jí také pořídit.

Vždy jsem si o sobě myslela, že kreativní rozhodně nejsem a tvořivost je něco, co mi Bůh do vínku nenadělil. Knížka mne oslovila na první pohled už svým vzhledem. Začetla jsem se do ní a zjistila jsem, že pocit nedostatku, ba dokonce absence, kreativity je pouhým mým blokem.

Kreativita ve dvanácti lekcích

Má zvědavost mě nutila číst dál. Kniha je rozdělena do dvanácti lekcí a každá lekce trvá vždy týden. Hned v první lekci autorka seznamuje čtenáře s tzv. ranními stránkami. Ranní stránky znamenají si ráno na patnáct až dvacet minut udělat čas a popsat tři stránky vším, co se člověku honí hlavou.

Pocit, že budu ráno sedět a jen tak psát bez ladu a skladu vše, co se mi honí hlavou, mi přišlo naprosto absurdní. No jasně, jak by ne, vždyť jsem nic takového v minulosti nikdy nedělala. A co když někdo moje zápisky objeví? Jak budu vypadat­? A co do nich vlastně psát? Opravdu vše, co se mi honí hlavou? Nemožné.

Knihu jsem odložila s pocitem marnosti. Rozhodně nic jako ranní stránky psát nebudu. To je jistota. Na takové hlouposti nemám čas.

Kniha ležela několik měsíců ladem. Mezi tím jsem začala psát články pro tento blog a také psát svůj e-book. Jenomže, kde brát inspiraci? Jak vůbec mohu psát s lehkostí? Kde brát inspiraci a nápady? Vzpomněla jsem si na Umělcovu cestu a znovu si přečetla lekci číslo jedna. Autorka v ní vyvrací veškeré mýty a námitky, které její klienti, kteří navštěvují její kurz na odblokování kreativity, mají. Přesně stejné námitky jsem měla na mysli i já. Jenomže tentokrát jsem chtěla pomoci najít inspiraci, a tak mi nezbývalo nic jiného než zkusit začít psát ranní stránky.

Koupila jsem si obyčejný sešit velikosti A5, který nosí děti do školy na český jazyk a jednoho dne vzala tužku a začala psát. Poslechla jsem všechny rady, které autorka v Umělcově cestě dává. Psát vše, opravdu vše, bez cenzury, nechat klidně projevit svého vnitřního kritika a dát vše na papír. A pokud nevím, co napsat, mám psát: „Nevím, co psát, nevím, co psát…“.

Jednoduché, očišťující, přinášející užitek

Jednoho dne jsem ranní stránky vyzkoušela a zjistila jsem, že je to velmi jednoduché. Ba dokonce velmi očišťující. Nezůstala jsem u jedněch ranních stránek. Do dnešního dne mám popsáno několik sešitů. Nepíši je sice denně, jak je v knize doporučováno, ale jakmile mám možnost, píšu. Každý týden aspoň několikrát.

Zjistila jsem, že mi ranní stránky pomáhají např.:

• Rozplánovat si úkoly, které daný den potřebuji udělat a ujasnit si priority, když mám úkolů až nad hlavu.
• Promyslet si, o čem psát články na svůj blog.
• Vytvořit strukturu mých e-booků (zejména mi ranní stránky pomohly při psaní e-booku Za vším hledej sebe včetně obsahů jednotlivých kapitol).
• Rozvrhnout si, jak mají vypadat mé weby a jak je upravovat a vylepšovat.
• Připravovat náplň a konkrétní obsahy nových seminářů, které nově pro klienty vytvářím vč. materiálů, které účastníci dostávají.
• Vyplakat se, když se cítím pod psa a vyčistit si hlavu od nežádoucích emocí.
• Uklidnit se, když jsem naštvaná nebo se cítím nesvá.
• Řešit problémy, které nejsem běžným způsobem schopná vyřešit.

Dostala jsem více, než jsem očekávala

Ve výčtu bych mohla pokračovat dál. Ranní stránky mi daly mnohem více, než jsem od nich očekávala.

Jsou dny, kdy pracuji z domova a většinou potřebuji něco vytvořit (seminář, materiály pro účastníky, článek, nabídku pro klienta atp.), a proto v tyto dny píši vždy.

Občas se mi stane, že v průběhu dne potřebuji impuls, inspiraci, nápad a nepřichází nic. Obvykle pak zjistím, že jsem ráno zapomněla psát. Nevadí, vezmu sešit, tužku a píši třeba v poledne. Patnáct až dvacet minut stojí za to, aby se tvořivost rozeběhla a já mohla v práci pokračovat dál.

Tento článek vznikl z dnešních ranních stránek. Podstata se zrodila ráno sama a díky psaní jsem jí zaznamenala do sešitu. A ačkoliv Julia Cameronová doporučuje texty po sobě nečíst, já si v nich naopak občas podtrhávám, abych nepřišla o myšlenky, které se mi pro něco hodí. Zbytek ale nečtu a nechávám je ležet ladem.

Zkuste čas od času vzít tužku a papír a všechny své myšlenky napsat bez cenzury. Tři stránky jsou minimum. Je důležité, aby psaní trvalo alespoň patnáct minut. Během této doby si totiž vyčistíte hlavu a absolvujete něco jako meditaci, která vám rozjasní mysl a ukáže nové obzory.

Velmi doporučuji. Chce to jen odhodit blok a vyzkoušet psát. Neztratíte nic, naopak získáte nadhled, inspiraci, řešení, nápady, nové myšlenky. Malá investice na jedné straně, velké a okamžité přínosy na straně druhé.

Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho na facebooku. Díky  🙂