Petra ŠimkováChcete si raději článek poslechnout?
Vypadá to, že mám pro vás recept na nějaký pokrm. Do určité míry je to pravda, ale jídla se tento článek rozhodně netýká. Nejsem totiž dobrá kuchařka a vaření zrovna nepatří mezi mé oblíbené činnosti. Týká se něčeho, čeho se řada lidí bojí. Mám pro vás devátý tip z našeho seriálu o motivaci (minulé tipy najdete tady>>>).
Dosahujete svých předsevzetí a velkých úkolů snadno a nebo jste při představě dlouhé cesty paralyzováni? Vsadím se, že „bé“ je správně. Funguje to tak u spousty lidí. Ne nadarmo vychází tolik knih o boji s prokrastinací (prokrastinace = chorobné odkládání úkolů, často z důvodu paralýzy).
Jenomže problém není tak velký, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde totiž o to, že si ze svého vysněného cíle vytvoříme v hlavě monstrum, slona, mamuta. A s tím lze jenom těžko něco udělat.
O čem mluvím?
Na jaře loňského roku jsem začala pravidelně běhat. Našla jsem si tento druh pohybu jako pohyb, který mám na dosah, nemusím za ním cestovat a nemusím se vázat na otevírací dobu posiloven a tělocvičen. Stačí si obout tenisky a vyběhnout. Pravdou je, že i to obutí tenisek dá někdy zabrat, když se vám moc nechce…
Moje sestra v té době již běhala několik let a bez jakýchkoliv problémů vždy uběhla kolem pěti kilometrů. Dala jsem si tedy svůj vnitřní cíl uběhnout pět kilometrů jako ona. Řekla jsem si, že když to zvládne sestra, musím to zvládnout taky.
Po prvních pár bězích, v té době spíše chůze :-), jsem zjistila, že pět kilometrů není tak jednoduché uběhnout, jak jsem si představovala. Dokonce se mi zdály jako nezvladatelný cíl. V tu chvíli jsem si tuto vzdálenost přirovnala k monstru, slonu, mamutu, který sotva zvládnu sama. Dokonce jsem se chtěla vzdát, protože jsem si myslela, že nikdy svých pět kilometrů v kuse neuběhnu.
Tip #9 – Svůj cíl si rozdělte na mini cíle
Na internetu i v knihách jsem našla, že je dobré celou cestu k svým pěti kilometrům naplánovat po kouskách a postupně prodlužovat vzdálenost. Zjistila jsem, že za měsíc pět kilometrů nedám, ale za dvanáct až šestnáct týdnů bych při pravidelném tréninku mohla.
Povolala jsem tedy na pomoc sportovní aplikaci v mobilu, sestavila si tak s její pomocí tréninkový plán a pustila se do jeho plnění. Jedině tak se mi dařilo postupně se zlepšovat a prodlužovat vzdálenost a čas strávený během a zkracovat čas strávený chůzí. Nakonec jsem po pár měsících uběhla pět kilometrů naráz.
Když přenesete tuto zkušenost kamkoliv jinam, zjistíte, že podobně se chovají lidé, když mají před sebou velký úkol, projekt anebo chtějí něčeho velkého dosáhnout.
Mamut nebo slon?
Velký úkol nebo projekt představuje mamuta či slona. Jak pravěcí lidé konzumovali mamuta? Jednoduše ho naporcovali na menší porce. My dnes porce krájíme příborem na jednotlivá sousta.
V přeneseném slova smyslu je velmi užitečné si velký úkol nebo projekt „rozkrájet“ na mini-cíle, mini-úkoly. Pěkně krok po kroku. Jinak vás mamut převálcuje.
Pokud máte před sebou jakýkoliv dlouhodobý nebo velký úkol, věnujte chvilku času „porcování“ na menší dílky. Vyplatí se vám přemýšlet, jak si jednotlivé části rozdělit, abyste neztráceli motivaci. Každý splněný mini-cíl či mini-úkol vám přinese radost a bude vás motivovat se nevzdávat a pokračovat ve svém úsilí dál.
Kdykoliv se dostanete do situace, kdy máte pocit, že vám něco přerůstá přes hlavu, zastavte se a „porcujte“. Jakmile totiž zjistíte, že tento způsob funguje a navíc vám dává kontrolu na celým úkolem či projektem, budete v budoucnu zvládat podobná „monstra“ s grácií a přehledem.
A ještě jeden tip, který opravdu funguje: za každý splněný mini-úkol se odměňte. Stačí něco malinkatého, protože z hlediska psychologie mají takovéto „oslavy“ obrovský účinek.
PS: Už trénuji na deset kilometrů… a zase kousek po kousku 🙂
Jestli se vám tento tip líbí, sdílejte ho se svými přáteli třeba na Facebooku. Díky.
