Petra ŠimkováStává se vám, že když se o něco příliš snažíte, tak vám lidi i okolnosti hází klacky pod nohy?
Vítám vás při poslechu osmé epizody podcastu, ve kterém hledáme za vším sebe, protože většina věcí v životě se nám stává kvůli tomu, jak jsme vnitřně nastaveni. Platí to jak v tom dobrém, tak i v tom špatném.
Podcast si poslechněte tady ⬇⬇⬇
Pokud nemůžete poslouchat, čtete dál ⬇⬇⬇
Klid a lehkost ve snažení
Dnes se podíváme na to, jak zachovat klid a dovolit si lehkost a volnost, když se o něco snažíme.
Možná jste už ve svém životě zažili situace, které se nevyvíjely podle vašich představ. Bylo to pravděpodobně proto, že jste o ně tolik usilovali, hodně „tlačili na pilu“, že jste jejich vývoj naopak zbrzdili. Energie, kterou jste ze sebe dávali, byla až moc veliká a blokující. Stalo se vám to?
Před pár lety jsem četla knihu mého oblíbeného autora Robina S. Sharmy Umění vést. Vysvětluje v ní principy, které jsou určeny vedoucím pracovníkům při práci s lidmi. Mimochodem vám jí doporučuji přečíst, i když zrovna nepracujete na manažerské pozici.
Využití v normálním životě
Když se oprostíte od manažerské práce, zjistíte, že popsané principy může využít každý ve svém životě. Zaujalo mě mnoho pasáží, z nichž jedna snad nejvíce ze všech. Týká se právě již zmiňovaného „tlačení na pilu“. Přečtu vám teď krátký úryvek, který vám mnohé osvětlí:
Kdysi jeden mladý student procestoval spoustu mil, aby našel slovutného duchovního mistra. Když se konečně s oním mužem setkal tváří v tvář, pověděl mu, že jeho hlavním cílem je stát se nejmoudřejším mužem v zemi. Proto potřeboval nejlepšího učitele. Mistr, když viděl chlapcovo zaujetí, souhlasil, že se s ním podělí o své poznání, a vzal ho pod svá ochranná křídla.
„Jak dlouho potrvá, než dojdu osvícení?“ ptal se mladík nedočkavě.
„Nejméně pět let,“ odpověděl mistr.
„To je moc dlouho,“ řekl mladík. „Nemohu čekat pět let! Co kdybych studoval dvakrát tak usilovněji než ostatní studenti?“
„Deset let,“ zněla odpověď.
„Deset let?! No, a co kdybych studoval dnem i nocí, s veškerým možným soustředěním a zaujetím? Co pak, jak dlouho by mi pak trvalo stát se moudrým člověkem, kterým jsem vždycky chtěl být?“
„Patnáct let,“ opáčil mistr.
Mladík byl čím dál zdeptanější. „Nechápu, jak to, že pokaždé, když řeknu, že budu pracovat na dosažení svého cíle usilovněji, řeknete mi, že to bude trvat déle?“
„Odpověď je prostá,“ řekl učitel. „Pokud se jedno oko soustředí na odměnu, na zisk, zbývá pouze jedno oko k zaměření cíle.“
A právě poslední věta „Pokud se jedno oko soustředí na odměnu, na zisk, zbývá pouze jedno oko k zaměření cíle.“ vysvětluje úplně všechno. Energii, kterou vynakládáme, de facto tříštíme do vícero směrů a pak se divíme, že se situace nevyvíjejí podle našich představ.
Zbytečně se blokujeme
Blokujeme si tak tzv. flow neboli proudění – energii, která nám pomáhá se ponořit do dané činnosti a zapomenout na svět okolo nás.
Čas od času vytvářím nový seminář a de facto pořád přizpůsobuji již vytvořená témata konkrétním účastníkům, takže potřebuji vše vytvořit zase znovu. Potřebuji je tzv. nadesignovat, jak se v naší lektorské hantýrce říká – vymyslet, jak bude vypadat po všech stránkách.
Nejprve se zamýšlím nad samotným obsahem, a pak řeším asi to nejdůležitější – způsoby a formy, jak obsah předat lidem tak, aby si ho osvojili a odnesli si z něj maximum do své praxe.
Na tvorbu seminářů potřebuji čas – už dávno jsem se vzdala pocitu, že vše od A do Z vytvořím za jeden časový blok. Tlačit na sebe naopak blokuje klidnou mysl schopnou tvořit, protože mysl se soustředí na to, aby stihla dokončit započatý úkol.
Pomalu a přesto rychle
Semináře tedy vytvářím několik týdnů. Kousek po kousku pěkně pomalu. V mezičasech nechám své myšlenky zrát, postupně je zapisuji, a když se blíží čas nového semináře, tak seberu vše, co jsem do té doby nasbírala, a designování samotné jde pak velmi lehce a je pro mě radostnou činností. Právě, když je člověk v klidu, přicházejí nové a nové myšlenky, mysl má možnost přicházet s dalšími a dalšími nápady. A to jde především. Soustředí se pouze na jednu věc.
Tento způsob je ve finále rychlejší, i když to tak zprvu nevypadá. A samozřejmě je radostnější a člověka více baví.
Když nemáte dost času?
Je mi jasné, že můžete namítnout, že třeba nemáte tolik času něco připravovat tak dlouho, že několik týdnů je nemožné. A je to v pořádku. Vlastně i když potřebujete něco vytvořit nebo vymyslet za jeden den, můžete přípravu rozkouskovat. V jedné části dne si téma rozpracovat a v průběhu se k němu pak vracet a zapisovat myšlenky, které obvykle přicházejí v nečekaných chvílích, jen tak mimoděk.
Po pár hodinách můžete mít spoustu myšlenek, ze kterých pak třeba připravíte prezentaci, článek, zprávu nebo i tabulku.
A tak tedy nechávejme situacím a věcem volný průběh a dejme jim dostatek času. Nakonec se budeme divit, jaké se budou dít věci.
