Pátou epizodu podcastu Za vším hledej sebe a třetí díl, ve kterém si představíme dalších pět tipů pro vaši vnitřní motivaci, které jsou inspirovány Leem Babautou si můžete buď poslechnout ⬇⬇⬇
,
nebo ⬇⬇⬇ přečíst její přepis
Inspirace patří mezi největší motivátory a můžete jí najít opravdu kdekoliv. Hledejte jí každý den, pomůže vám dlouhodobě udržet vnitřní motivaci. Inspiraci můžete čerpat např. na blozích, v příbězích zveřejněných na internetu, fórech, u přátel, rodiny, v časopisech, knihách, ve Facebookových skupinách, hudbě, fotografiích, u lidí, se kterými se setkáváte. Inspirace je všude kolem vás. Potřebujete mít jen otevřené oči.
Když jsem začínala běhat, půjčila jsem si v knihovně knihu Když běhá žena. Autorka s humorem vyprávěla, s jakými trampotami i úspěchy se setkávala při běhání. Popisovala, co všechno se jí při svých cestách stávalo a jak se s tím vyrovnávala. Kniha mi dodávala neuvěřitelné množství chuti běhat, i když jsem v té době uběhla v kuse maximálně dvě stě metrů, a to s jazykem na vestě. Věděla jsem, že začátky jsou těžké vždycky, ale také, že je možné je překonat, pokud se člověk rozhodne.
Několikrát se mi také stalo, že mě inspirovaly reprízy atletických mistrovství nebo zlaté či diamantové ligy v televizi. Když jsem viděla, jak závodníci běhají delší tratě, obula jsem si tenisky a šla si zaběhat.
Dívejte se kolem sebe, bavte se s lidmi a sdílejte. Často vás překvapí, kde všude na vás inspirace čeká. A je úplně jedno, jaké téma je pro vás teď aktuální.
Kouč, trenér, seminář, kurz – namotivují vás a hlavně ukážou, jak na to. Můžete je využít pro jakýkoliv svůj cíl. Mohou sice patřit mezi nejdražší způsoby motivace, ale fungují. Když zapátráte v okolí nebo na internetu, můžete najít levnější variantu nebo se s někým podělíte o náklady anebo dokonce najdete dobrovolníka, který vám poskytne konzultaci zdarma.
Když jsem začínala běhat, nejdříve jsem zkoušela sama pracovat na svém zlepšování. Několikrát se mi ovšem stalo, že jsem to buď přehnala a přivodila si úraz nebo mi tréninky nepřinesly žádné zlepšování. Přemýšlela jsem, kde najdu pomoc a odborné vedení.
Na webu jsem našla různé návody a několikatýdenní tréninkové plány. Přiznám se ale, že jsem nebyla moc ochotná to všechno hlídat, měřit si čas střídavého běhu a chůze apod. Navíc jsem kvůli svému pracovnímu vytížení potřebovala běhat, když jsem měla čas já a nemohla se přizpůsobovat nějakému trenérovi či skupině.
Nakonec jsem si předplatila roční verzi sportovní aplikace Endomondo, která už dnes neexistuje. Uměla v placené verzi umí tréninkový plán přesně podle mých schopností. Zajásala jsem, protože jsem konečně našla „kouče“, který má čas vždycky, když ho mám já, připomíná, že mám jít daný den běhat a ještě navíc uschovává veškeré statistiky o mých bězích, které mi ukazují pokroky. Roční předplatné stálo asi tolik, kolik stojí měsíční až dvouměsíční členství ve fitku, takže vlastně to nebyla žádná překážka do předplatného investovat.
K tomu jsem si z knihovny půjčila pár příruček o běhání, abych se dozvěděla více o rozcvičování a protahování.
Na internetu jsem také našla spolky, které pod vedením odborníků pořádají pravidelné běhy pro veřejnost a to zcela zdarma. Takovéto akce je jistě možné najít ve všech oborech aktivit, proto které se rozhodnete, a i zde platí, že kdo hledá, ten najde.
Neváhejte, hledejte, není potřeba utrácet zbytečně moc peněz. I za málo se dá udělat hodně muziky. Poptejte se mezi přáteli, lidmi v on-line skupinách, ve kterých se sdružujete, jistě vám rádi poradí.
Důvod PROČ se do nějaké činnosti pouštíte nebo na ní pracujete, je strašně důležitý. Měli byste ho znát velmi důkladně.
Proč chcete to či ono zvládnout, dosáhnout, dělat?
Věnujte svým důvodům trochu času a napište si. Až vám bude ubývat dech a začnete svou motivaci ztrácet, napsané důvody, PROČ jste začali, vás spolehlivě znovu nakopnou.
Moje PROČ, proč běhám, proč se potím, proč si dávám do těla, je velmi jednoduché. Chci mít fyzičku, výdrž a energii. Chci se cítit fyzicky a psychicky dobře. A pohyb mi k tomu pomáhá. Nakonec je jedno, jestli běhám, jezdím na kole nebo chodím, důležité je, že tělo maká. Příroda to zajistila velmi dobře – pohyb vyplavuje endorfíny, díky kterým se člověk cítí šťastnější.
Navíc má pro mě pohyb příjemné vedlejší účinky.
Každá činnost má prospěšné vedlejší účinky. Pokud je zatím nevidíte, neznamená to, že neexistují. V každém případě si ale sedněte a přemýšlejte PROČ děláte to, co děláte. Jaký to má smysl a co vám to přinese.
Všichni míváme někdy nutkání přestat a často se k nám tato nutkání vkrádají nevědomky. Způsobí to často těžké období, které zažíváme, nebo vidíme minimální nebo dokonce žádné pokroky a zlepšování.
Ocitáme se v tzv. „slzavém údolí“, které na nás číhá vždycky, kdy se dlouhodobě něčemu věnujeme. Tohle období přijde vždycky, a proto je důležité být na tento okamžik připraven. Mít svůj plán a vůbec počítat s tím, že něco takového s největší pravděpodobností přijde.
Když se vám toto stane, vědomě si přiznejte, že jste ve fázi, že byste to nejraději vzdali. Pak se podívejte na svůj plán a zachovejte se podle něj. Neztrácejte energii tím, že budete přemýšlet nad tím, jestli přestat nebo ne. Prostě vytrvejte, ono se to dříve nebo později zlomí.
Asi po dvou měsících běhání se mi stalo, že jsem najednou nezaznamenávala žádný pokrok a zlepšování. Měla jsem v té době práce více než nad hlavu. Školila jsem o sto šest a vracela se často domů pozdě a unavená. Dokonce se mi párkrát stalo, že jsem neuběhla ani to, co před týdnem. Začala mě přepadávat úzkost a dokonce mne i napadlo, že s běháním přestanu.
Naštěstí jsem si tu chvíli vzpomněla na to, že se ocitám v „slzavém údolí“ a že tento stav je normální. Můj plán byl jednoduchý. Neorientovat se na výkon, ale pouze na to, obout si třikrát až čtyřikrát týdně tenisky a jít uběhnout aspoň kilometr. Což pro mě byl velmi, ale velmi splnitelný plán.
Po dvou nebo třech týdnech se všechno zlomilo a já zase cítila, že se zlepšuji. Vydržela jsem, protože jsem na tuto skutečnost byla připravená a protože jsem věděla, že tento stav je úplně normální a nevypovídá nic o mé neschopnosti.
Na každé cestě vás potká stav, kterému se říká „slzavé údolí“. V tuto dobu většinou lidé vzdávají svou cestu k cíli. Vůbec netuší, že „slzavé údolí“ je dno, od kterého se lze odrazit, a pokud vydrží, dílčí úspěchy se začnou dostavovat a budou se cítit lépe.
Je dobré být připravený. Jedině tak můžete překonat a zvládnout těžkosti, které vás s jistotou čekají. Nemá smysl mít na očích růžové brýle.
Když vynecháte jednou a pak i po druhé, je velmi pravděpodobné, že vynecháte i potřetí a počtvrté.
Motivace a nadšení se ztrácí. Pokud máte tendenci vynechávat, protože vás přepadne lenost, řekněte sami sobě prostě NE. Udělejte aspoň kousek. Pravidelnost je v cestě za svým cílem velmi důležitá.
Stalo se mi mnohokrát, že se mi nechtělo jít běhat. V hlavě mi běželo tisíc důvodů, proč neběžet. Venku byla zima, potřebovala jsem poklidit, udělat dětem večeři, dodělat něco pracovního atd., atd. Důvod, proč neběžet jsem schopná najít vždycky.
Ale taky vždycky najdu důvod, proč běžet. Spousta věcí může počkat nebo je za vás může udělat někdo jiný. A právě v těchto momentech mi vždycky pomohlo, když jsem si pro sebe v duchu řekla: „Obuj si tenisky a uběhni aspoň kousek. Potom se rozhodneš, jestli se vrátíš domů nebo budeš pokračovat dál.“ Toto svolení v mé hlavě mi už hodně krát pomohlo běžet, i když se mi tááák strááášně nechtělo.
Jste bohatší o dalších pět tipů, jak si udržet motivaci a pokud jste si poslechly předchozí dvě epizody, znáte již celkem patnáct.
V příští epizodě se seznámíte s posledními pěti.
⬇⬇⬇
Pokud vás zajímá více z osobnostního či profesního rozvoje, přijměte pozvání na můj web petrasimkova.cz. Najdete tam blog, e-knihy, MP3 nahrávky – a to vše pro vaši vnitřní pohodu a klid ?