Petra ŠimkováVe čtvrté epizodě navážeme na minulou epizodu, ve které jste měli možnost poznat prvních pět tipů, jak prostřednictvím vlastní motivace setrvat na dlouhé cestě za vaším cílem nebo snem a představíme si dalších pět.
Poslechněte si jí
nebo přečtěte ⬇
Jednotlivé tipy jsou inspirovány autorem, který se jmenuje Leo Babauta – mimochodem autor skvělých minimalistických knížek týkající se např. sebeorganizace a soustředění.
Pojďme se podívat na další tip, v pořadí šestý.
Tip #6 – Prostě začněte
Nepřemýšlejte nad tím, jak je těžké po celém dni v práci si připravit zdravou večeři, jak se vám nechce cvičit, když jste úplně vyřízení. Prostě to udělejte. Energii, kterou vkládáte do přemýšlení nad tím, jak je to těžké a jak se vám stráášně nechce, využijte pro správnou věc.
A tím je další pomyslný krok na vaší cestě za vysněnou štíhlou postavou nebo uběhnutými pěti kilometry. Jak říká můj oblíbený slovenský lektor Peter Urbanec: „Zodvihni zadok, rozum sa pridá, nie?“ ?
Často mívám pocit, že se mi nechce jít běhat. Je moc pozdě nebo moc zima nebo zase naopak moc horko, jsem unavená a nevím co ještě. Prostě spousta výmluv, proč neběhat. Vždy si pak vzpomenu na pravidlo tří minut, které jsem si pro běhání upravila na pravidlo jednoho kilometru.
Pravidlo tří minut
Pravidlo tří minut říká, že když se vám do něčeho nechce, prostě začněte a po třech minutách se rozhodněte, zda budete pokračovat nebo toho necháte. Je to malá psychologická hra se sebou sama, protože první tři minuty jsou totiž obvykle nejhorší. Stejně tak jako první kilometr v běhání nebo chůzi.
Jestli občas trpíte podobnou momentální nechutí, vyzkoušejte tento tip. Uvidíte, že je jednoduchý a že přináší ovoce.
Tip #7 – Najděte si v tom zálibu
Pokud chcete zhubnout, uběhnout pět kilometrů naráz, jíst zdravě, rozjet podnikání, čeká vás jisto jistě těžká práce. Těžká práce znamená velkou námahu (nejen fyzickou), a proto je důležité si ze svých aktivit udělat zálibu. Když je totiž budete vnímat jako odměnu, začnete se na ně těšit.
Po měsíci běhání jsem se na každý další běh začala těšit. Běhám v průměru třikrát až čtyřikrát týdně. Snažím se dodržovat pravidelné dny, pokud je to alespoň trochu možné. Vždy se na každý další běh těším, protože vím, že mi přinese příjemné pocity a energii, která je k nezaplacení. O vzrůstající fyzické kondici nemluvě.
Soustředím se tedy primárně na pravidelný trénink bez ohledu na to, jaké mám momentálně výsledky. Prvotní je pro mě mít z běhání radost a požitek. Musím se u něho cítit dobře. Díky tomu jsem si v běhání našla zálibu a zas a znova ho chci opakovat.
Tip #8 – Dejte tomu čas, obrňte se trpělivostí
Řada z nás chce vidět výsledky svého snažení co nejrychleji. V dnešním uspěchaném světě, kde můžeme mít mnoho věcí téměř okamžitě, je těžké být trpělivý. Cíle ale nedosáhneme přes noc. To je velmi důležité mít na paměti. Pokud se s tím nechcete smířit, raději se do ničeho nepouštějte.
Když jsem začala běhat, tak jsem si myslela, že hned napoprvé musím uběhnout třeba i kilometr v kuse. Jenže moje tělo nebylo na takovou zátěž zvyklé. Bylo sice zvyklé chodit, protože chůze patří mezi mé oblíbené činnosti, ale běh pro něj byl najednou extrémní zátěží. A tak řeklo dost a od běhání mě drželo v uctivé vzdálenosti dobré dva měsíce.
Natáhla jsem si šlachy na obou nohách, které byly zvyklé chodit převážně na podpatcích. Nohy mi řekly: „Dost, musíš změnit přístup, přepískla jsi to.“ Měla jsem dva měsíce na to, abych si o běhání něco nastudovala a dozvěděla se o něm více. Udělala jsem to. Přečetla jsem několik knih o běhání a surfovala na internetu.
Pak jsem začala znovu, zvolna, postupně, tentokrát už vyzbrojena radami zkušenějších. Hlavně netlačit na pilu.
Tip #9 – Svůj cíl si rozdělte na mini cíle
Někdy se mohou velké a dlouhodobé cíle zdát nedosažitelné a zdrcující. Při pohledu na ně se cítíte malincí. I když pomalu postupujete po cestě, můžete časem ztratit motivaci, protože cíl je pořád v nedohlednu.
Steak také nesníte najednou. Rozkrájíte ho na menší stravitelná sousta. Stejné je to s rozdělením velkého cíle na menší, dílčí cíle, kterých dosáhnete snadněji.
Přemýšlejte nad tím, na jaké mini-cíle můžete svůj velký cíl „rozkrájet“. Vždycky, když dosáhnete svého mini-cíle, budete mít radost, která vás bude motivovat se nevzdávat a pokračovat ve svém úsilí dál.
Když jsem se přesvědčila o tom, že mi běhání jako forma pohybu vyhovuje po všech stránkách, vysnila jsem si, že budu jednou běhat pět kilometrů. Po prvních pár trénincích jsem zjistila, že to pro mě bude běh na dlouhou trať.
Na internetu i v knihách jsem našla, že je dobré celou cestu k svým pěti kilometrům naplánovat po kouskách a postupně prodlužovat vzdálenost. Věděla jsem, že za měsíc pět kilometrů nedám, ale za dvanáct až šestnáct týdnů při pravidelném tréninku bych mohla.
Sestavila jsem si za pomoci odborných informací tréninkový plán a pustila se do jeho plnění. Jedině tak se mi daří postupně se zlepšovat a prodlužovat vzdálenost a čas strávený během a zkracovat čas strávený chůzí.
Často si ze svého cíle vytvoříme monstrum, které jen tak lehce dosáhneme. Rozdělte si svůj cíl na mini úkoly a mini cíle. Díky tomu, že jich budete postupně dosahovat, si udržíte motivaci, protože budete zažívat mini úspěchy.
Tip #10 – Často se odměňujte
Za splnění svého cíle se odměňte, ale nejen to. Odměňujte se vždycky i za dosažení mini-cíle. Odměnu volte vždy adekvátní velikosti cíle. Je nesmysl si koupit okružní plavbu po Karibiku za to, že uběhnu svých pět kilometrů v kuse, ale nové běžecké boty bych si koupit mohla. Nebo permanentku do lesoparku, do kterého se už vybírá vstupné.
Pokud držíte dietu a daří se vám shazovat kila, můžete si čas od času dopřát čokoládu nebo jinou „zakázanou“ dobrotu. Budete to brát jako odměnu, na kterou se budete těšit.
Odměnu si můžete vybrat jakoukoliv, která vám vyhovuje. Musím říct, že odměnou za každý běh mi je energie, která přijde potom. Zjistila jsem, že pokud daný den pracuji doma, vyplatí se mi investovat čas a jít se proběhnout hned po ránu.
Čas, který na první pohled vypadá jako ztracený, se mi totiž vrátí zpět v podobě energie, kterou po běhu získám. Úkoly a činnosti mi jdou rychleji od ruky, jsem efektivnější a díky tomu udělám více s menším úsilím. Chvíli mi trvalo, že jsem tuto skutečnost pochopila a přijala za svou.
S časem totiž bojuji pořád, zvlášť, když nemám na svou práci tolik času, kolik bych potřebovala. Tyto na první pohled časové ztráty, bývají z dlouhodobého hlediska velmi efektivní.
Teď už znáte dalších pět tipů, jak si udržet motivaci, s minulou epizodou celkem už deset. Kdybyste využili jen jeden z nich, měl dnešní podcast smysl.
V příští epizodě se seznámíte s dalšími pěti.
Pokud vás zajímá více z osobnostního či profesního rozvoje, přijměte pozvání na můj web. Najdete tam blog, e-knihy, MP3 nahrávky – a to vše pro vaši vnitřní pohodu a klid
