Petra ŠimkováPřemýšleli jste někdy na tím, proč při komunikaci s některými lidmi vzniká řada nedorozumění a není vám stoprocentně jasné, kde je chyba? Jako kdyby byli naladěni na jinou frekvenci než vy?
Poslechněte si nový podcast, který vám odhalí příčinu a napoví, jak příště takovým nedorozuměním předcházet. Člověk by měl přeci svou energii věnovat důležitým věcem, a ne se zabývat prkotinami, které z nedorozumění vznikají…
Klikněte na „play“ v kolečku a poslouchejte.
Nebo si najděte podcast ZA VŠÍM HLEDEJ SEBE na Spotify nebo Apple Podcasts a poslouchejte tam. Během pár dní přibyde i Google Podcasts.
Pokud raději čtete, přečtěte si přepis níže.
Každý máme čtyři uši
Věděli jste, že každý máme čtyři uši? Nemám na mysli naše sluchové orgány, mám na mysli čtyři úrovně, kterými posloucháme. Naše uši jsou naladěny na čtyři frekvence, kterými přijímáme informace od druhých.
Jistě se vám již stalo, že jste druhému něco řekli a on tomu porozuměl jinak – po svém. Možná jste i nechápali proč, vždyť jste řekli jasnou a zřejmou věc. To, že něco řekneme a na druhé straně si dané sdělení člověk vyloží po svém, často způsobuje nedorozumění, kterým se můžeme snadno vyhnout. Tato nedorozumění navíc bývají takzvaně „o ničem“ a lidé se kvůli nim přou, ačkoliv hodnota řešeného bývá prakticky nulová.
O čem mluvím? Představte si například jednoduchou, mimochodem velmi častou, situaci z domova:
Žena: „Je plný koš, je potřeba ho vynést.“
Muž: „Hm“.
Za půl hodiny…
Žena: „Jak to, že není vynesený ten koš? Vždyť jsem říkala, že je potřeba ho vynést.“
Muž: „Jo, to si říkala.“
Evidentně nedorozumění. A takových bývá v našich životech spousta.
Jak je možné, že muž nepochopil, co manželka zamýšlela svým sdělením? Je to velmi jednoduché. Muž chytil informaci na jiné ucho, než manželka zamýšlela.
O jakých uších mluvím? Německý psycholog Friedemann Schulz von Thun popsal model čtyř uší. Představte si jednotlivé uši jako frekvence, které naladíte na přijímané informace.
První ucho je ucho tzv. INFORMAČNÍ.
Informačním uchem slyšíme pouze věcný obsah, informaci. Nic víc, nic míň. Informace, které slyšíme, bereme pouze jako sdělení, které nám chce druhý říci. Nic z něj pro nás nevyplývá.
Druhé ucho je ucho AKTIVNÍ.
Aktivní ucho slyší ve sdělení akci, výzvu, prosbu, aby něco udělal, aby se něco stalo. Toto ucho nás donutí se zvednout a udělat něco, o čem si myslíme, že druhý chce, aby se stalo.
Třetí ucho, kterým čas od času slyšíme, je ucho VZTAHOVÉ.
Vztahové ucho slyší, co druhá strana říká o našem vztahu, často slyší výčitku. Bere si informaci osobně, i když tak není vůbec míněna.
Čtvrté ucho je ucho HODNOTOVÉ.
Hodnotové ucho slyší situaci druhého, je schopen vyčíst z neverbální komunikace jeho hodnoty, čte „mezi řádky“. Hodnotové ucho je ucho naslouchající.
Vraťme se zpět k situaci rozhovoru ženy a muže o plném odpadkovém koši.
Žena: „Je plný koš, je potřeba ho vynést.“
Muž: „Hm“.
Žena konstatovala, že je plný koš a tudíž je nutné ho vynést. Muž tuto informaci chytil informačním uchem a v podstatě dal ženě za pravdu, že je plný a že je třeba ho vynést. Proto, že informaci chytil právě informačním uchem, se dále nic nestalo. I když zřejmě žena měla na mysli, aby muž koš vynesl, neřekla jasnou výzvu k akci: „Franto, prosím tě, vynes koš.“
Po půl hodině se žena podivila, že koš je stále plný a poznamenala další informaci: „Jak to, že není vynesený ten koš? Vždyť jsem říkala, že je potřeba vynést.“
A muž stále slyšící informačním uchem tuto informaci přijal: „Jo, to si říkala.“
A zase se nic nestalo.
Celkem běžná situace z domácnosti každého z nás ? .
Jak by reagovaly čtyři uši?
A nyní se podívejme na to, jak by mohla tato situace vypadat, kdyby na ní zareagovaly postupně všechny čtyři uši:
„Je plný koš, je potřeba ho vynést.“
Příjem informačním uchem jsme už zde probrali a tudíž víte, že toto ucho bere sdělení o koši pouze jako informaci – informační ucho je tedy informováno, aby vědělo, jaká je situace.
Jak zareaguje aktivní ucho? Aniž byla sdělena výzva k akci, druhý se zvedne a bez řečí vynese koš.
U vztahového ucha je příjem takového sdělení poněkud komplikovaný. Jak jsme si již řekli, vztahové ucho slyší výčitku. Jak tedy může zareagovat? „Já za to ale nemůžu, že je koš plný.“ Nebo: „Co pořád máš, ty si furt na něco stěžuješ, jestli se ti to nelíbí, tak si ho vynes sama.“
A jak na tuto výčitku zareaguje žena? Ani nechci raději domyslet. Tady vidíme jednoduchý příklad toho, jak může vzniknout hádka – a to všechno kvůli plnému koši ? .
Hodnotové ucho slyší něco, co je pro druhého důležité. Může slyšet např.: “Ráda by měla v kuchyni čisto a tudíž jí vadí plný koš”, nebo “Z nějakého důvodu chce, aby byl koš vynesen, třeba do něj hodila zbytky masa, které začnou co nevidět hnít a zapáchat atd., atd.”.
Jak vysílat na správné frekveci?
Když nyní víte, jak čtyři uši fungují, co se ve vašem vysílání informací změní? Možná vás napadne, abyste si dávali pozor, na jaké ucho chcete vysílat. Pokud vás toto napadlo, trefili jste do černého. Abychom v naší komunikaci předešli nedorozumění, musíme si dávat pozor, co chceme druhému sdělit, na jaké ucho má přijímat. Nepředpokládat, že druhý pochopí skrytý smysl našeho sdělení.
Znáte-li čtyři uši, bude pro vás také jednodušší se vyrovnávat s případnými nedorozuměními, které se vyskytnou na druhé straně. Pokud chcete druhému pouze oznámit nějakou informaci a druhá osoba jí slyší jako výčitku, okamžitě poznáte, proč se tak stalo a můžete situaci napravit dříve, než napáchá nějaké škody: „Chci ti pouze říct, jak se věci mají, prosím, ber to jako informaci a nic z toho pro sebe, nevyvozuj.“
A jak přijímat?
Znalost tohoto komunikačního modelu vám také pomůže při přijímání informací od druhých. Pokud analyzujete přijatou informaci čtyřma ušima, bude pro vás snazší rozpoznat, co se po vás žádá (a zda vůbec) a případně se doptat, zda danou informaci chápete správně.
Dám vám příklad z našeho domova. Můj muž mívá skleničku na pití položenou na kuchyňské lince. Jednou sedí v křesle v obýváku a slyším: „Mám žízeň, už jsem dlouho nepil.“ Tento povzdech chytilo mé aktivní ucho (chce přinést napít) v kombinaci s hodnotovým (potřebuje napít, protože má žízeň) a aniž jsem cokoliv řekla, začala jsem mu napouštět vodu a chtěla jsem mu jí přinést. Když jsem plnou sklenici manželovi přinesla, řekl: „Jé, děkuju, tos nemusela, já bych pro vodu došel sám.“
Zde je přesně vidět, jak své sdělení myslel manžel a jak jsem ho „slyšela“ já. Kdybych v tu chvíli byla třeba ve spěchu, mohla bych reagovat např.: „No, tak se napij, nemám čas ti jí napustit.“ Vztahové ucho by asi našemu vztahu neprospělo. A nebo bych mohla jeho povzdech chytit informačním uchem, pro vodu bych mu nedošla a bylo by to v pořádku, protože on ve skutečnosti nechtěl, abych mu jí donesla.
Čtyři uši jsou všude kolem nás a setkáváme se s nimi denně. Možná také proto je toto téma jedno z nejoblíbenějších na mých seminářích, které se týkají komunikace. Čtyři uši jsou o nás a je na nás, jak je využijeme ve svůj prospěch. Pomohou nám minimalizovat zbytečná nedorozumění a ušetři energii na důležitější věci.
Jaké úsměvné situace se vám staly, když jste chytili na jiné ucho, než na které bylo původně vysíláno? Podělte se v komentářích.
