Dnes vím, že způsob, jakým uvažuji a žiji, mohu plně ovlivnit. Vím, že nemusím být obětí okolností, situací ani lidí. Vím, že vše mám pevně ve svých rukách a záleží jen na mne, jak s tím naložím. Vím, že pokud chci ve svém životě něčeho dosáhnout, MOHU. Vím, že jsem ŘEDITELKOU VLASTNÍHO ŽIVOTA.

Pravda, dřív to bylo horší

Musím přiznat, že dřív to bylo jiné, vlastně chci říci horší. Ve svém životě jsem zažívala situace, které jsem neuměla zvládnout a o kterých jsem si myslela, že je nemohu ovlivnit. Myslela jsem si, že nemohu ovlivnit chování a nálady druhých lidí a tím pádem se moje uvažování a stavy psychické nepohody řídily podle nich. Často jsem zažívala pocity strachu z toho, co přijde a co se stane.

Poté, co se narodil náš druhý syn, nastal zvrat v mém zdravotním stavu. Scházela mi energie a chuť do života. V tomto stavu „ne-energie“ jsem vytrvala skoro čtyři roky, než se problémy zhoršily. Po dlouhém pátrání společně s lékaři jsem objevila příčinu. Nevyléčitelná nemoc ledvin, které vypovídají svou funkci. V tu chvíli bylo všechno černočerné. Beznaděj a nic pořádného před sebou.

Vidina potenciálního trávení třikrát týdně několik hodin v nemocnici mne znepokojovala čím dál tím víc. Vždycky jsem patřila k lidem, kteří plánovali, byli aktivní, nevydrželi doma a najednou jsem o to všechno měla přijít? V jednom jediném okamžiku? Vždyť jsem měla malé děti a starší syn měl jít v té době za měsíc do první třídy…

Byla jsem v té době hodně nervózní a sebemenší problém mne vyvedl z míry. Odnášely to děti, manžela jsem také nešetřila a všude kolem sebe jsem šířila nepohodu. Tyto stavy mě doslova štvaly a neuměla jsem si s nimi poradit. Přišlo mi nespravedlivé takto žít, proč se stalo právě mně...

Konec. Začnu znovu. Mám přece šanci.

Představa nesvobody a nemoci mne natolik deptala, že jsem se rozhodla učinit tomu všemu přítrž. Takto to přece nemůže být, musím s tím něco provést. Po psychické stránce mi bylo na nic. Ale takto jsem žít opravdu nechtěla.

Jenže jak na to? Jak mám zvítězit nad nemocí, kterou současná medicína neumí vyléčit? Mám jí nadosmrti! Hledala jsem na internetu, co mě vlastně všechno může potkat a vyhlídky se mi opravdu nelíbily. Jediné, čím se v tu chvíli utěšovala, že moje nemoc není fatální a že jsou na tom lidé i hůř.

Čas plynul a já se učila žít se svou novou společnicí – nemocí. Moje kamarádka, která v té době zvítězila nad rakovinou mi řekla: „Musíš se naučit žít, jako že jsi zdravá. Nemoc si nesmíš připouštět a musíš o sobě uvažovat jako o zdravém člověku.“ Vůbec jsem v té době nechápala, o čem mluví.

Vítězství se dostavilo

Začala jsem hledat pomoc v knihách, které jsem až do té doby v knihkupectvích míjela. Studovala jsem, jak funguje mysl, myšlení, jak pomocí myšlenkových procesů a programů ovlivnit to, co se nám v životě děje. Zkoušela jsem praktikovat naučené postupy ve svém životě a začala zjišťovat, že některé z nich fungují a přinášejí ovoce.

Najednou jsem zjistila, že všechno, co jsem se učila a učím, nemusím aplikovat pouze na svou nemoc, ale na všechny okolnosti a situace ve svém životě. Začala jsem se cítit svobodnější, zároveň se svobodou i zodpovědnější, a hlavně ŠŤASTNĚJŠÍ a celkově SPOKOJENĚJŠÍ.

Nakonec jsem začala být za svou nemoc vděčná. Dala mi totiž obrovskou facku, díky které jsem se probudila a začala se svým životem něco aktivně dělat. Přinesla mi lekci, která mě měla v mnohém naučit a prověřit tak mou vlastní sílu.

Pokračovala jsem dál a dál a najednou jsem objevila skutečnost, že spousta jiných se potýká s životními i pracovními problémy, na které v danou chvíli neumí najít řešení, neví jak ně. Stejně tak jako já, když jsem dostala svou životní facku. Ať už se ocitali v jakékoliv situaci, měli se mnou něco společného. Nespokojenost se sebou sama, se svým životem a nevědomí o tom, co se s tím vším dá dělat.

Pomáhám druhým vítězit nad sebou samým

A protože jsem člověk, který rád pomáhá druhým, navíc pracuji jako lektorka a trenérka, byla by škoda nechat si všechno, co jsem se pracně naučila, sama na sobě vyzkoušela, jen pro sebe. Vedu semináře profesního vzdělávání dospělých a tudíž se zde logicky nabízel způsob, jak naučené postupy šířit dál. Začala jsem tedy sdílet s druhými a obohatila o "moje" témata semináře, které vedu od roku 2003.

Dnes učím lidi, jak

• převzít zodpovědnost za své emoce a myšlení, aby se stali tvůrcem vlastního života a nenechali se „řídit“ okolnostmi a neúspěchy,
• najít větší spokojenost v jejich životech,
• měnit přístup a postoj k věcem a situacím, ve kterých nejsou spokojeni
• se pomocí vhodných technik rozhodovat v důležitých a složitých situacích jejich života
• využívat tzv. neúspěchu k dosažení k úspěchu
• brát situace a lidi takové, jaké jsou, příliš nehodnotit, protože to omezuje naše vnímání
• nebýt otrokem sám sebe a svých slabostí a najít způsob, jak nad sebou zvítězit
• …

Mám radost, když lidé najednou vidí světlo na konci tunelu, i když ví, že cesta nebude nejjednodušší. Jsou mi za předané postupy vděční. Vím to, protože když se s nimi po čase potkám, s radostí mi oznamují, co vše se v jejich životech změnilo k lepšímu. Mám z jejich počínání obrovskou radost, protože vidím, že předané rady a tipy fungují. To mě naopak nabíjí a žene mě vpřed a dále pokračovat v úsilí pomáhat druhým měnit jejich životy k lepšímu.

Na semináře se dostane vždy zlome lidí, přesto pomoc hledá spousta dalších. A tak jsem své vyzkoušené postupy a metody vydala nejen v e-booku ZA VŠÍM HLEDEJ SEBE, ale také ve formě meditací, imaginací a relaxací.